Články

 Zpět na seznam článků 

Jak to vidí paní Nožičková.

DĚTI MI ŘÍKAJÍ PANÍ NOŽIČKOVÁ

Projekt Vítkův chodník

 

Jsem v obchodě a míjí mě maminka, která něco hledá a za ní běží

chlapeček a zdraví mě „Ahoj“. Také ho pozdravím a nakupuji dál.

S touto maminkou se sejdeme u východu, a ona se omlouvá, že

si mě nevšimla, protože nevěděla, kdo jsem. „Kuba říkal, že jste

paní Nožičková.“ Jakub si nemohl hned vzpomenout na mé jméno.

A protože nebyl tak daleko od pravdy, usmála jsem se a řekla:

„Kuba má vlastně pravdu.“

Kuba navštěvuje kurz „Zdravá nožka“, který probíhá ve zdejší MŠ

a tvoří následný program k základní variantě Vítkova chodníku.

V roce 2010 jsem začala pracovat na projektu pro děti, v září téhož

roku jsem jej přihlásila do soutěže „Nejlepší nápad desetiletí“

vyhlášené Karlovarským krajem. V kategorii A malých projektů

obsadil „Návrat ke zdraví“ 2. místo z osmi přihlášených projektů.

Projekt obsahoval Kneippovu vodoléčebnou metodu a suchou

skládací variantu, Vítkův chodník.

 

Myslím, že naprosto přirozené je kneippování ve všech jeho

podobách. Dovolte, abych se o něm zde zmínila.

U nás v republice se s ním setkáte nejvíce v lázních. V Rakousku

či Německu je rozšířeno po celé zemi jak ve volné přírodě

(např.v 4000m.n.m), městech, tak i mateřských školách nebo

jiných zařízeních. V Německu má Kneippování svou historii.

Kneipp Bund www: kneippbund.de., existuje již řadu let a jejími

členy je i školka Sonnenschein v Klingenthalu, která se o tuto

metodu zajímá od roku 1999. A dvě školky v západních Čechách,

které mají vazby na SRN, do svého programu kneippování zavedly.

Se školkou z Klingenthalu spolupracuje MŠ Barvička z Kraslic. Od

roku 2010 mají venkovní variantu Kneippova chodníku a nyní

pracují na zřízení programu ve vnitřních prostorách školky.

 

Druhá školka K. Čapka z Habartova se do programu kneippování

zařadila asi před čtyřmi lety, kdy obec Habartov pořádala

návštěvu města Legenfeld. Mezi nimi byl i celý kolektiv

zaměstnanců školky. Ti zde uviděli program kneippování, který

 

se jim velmi zalíbil a nadchl je natolik, že jej ve své školce začali

ihned uskutečňovat a to jednoduchým způsobem ve vnitřních

prostorách. Již po půl roce kneippování zaznamenali u dětí

50% pokles respiračních onemocnění. Během roku 2012 se jim

podařilo sehnat finance na venkovní úpravu kneippování, které

děti začnou provozovat, jakmile skončí chladné období.

Články o kneippování z obou MŠ a jeho účincích na děti jsem

popsala v Podiatrických listech (č. 3/2010 a 1/2011), které

vydává Česká podiatrická společnost www.podiatrie.cz

 

Cílem projektu „Vítkův chodník“ je, aby si děti zvykly chodit

co nejvíce bosy venku v přírodním prostředí a začaly, byť

podvědomě formou hry, chápat funkci nohy a její správné

postavení. Základní varianta je určena pro MŠ nebo jiné

volnočasové organizace do vnitřních prostor.

Jak jsem se k tomuto programu dostala?

Pedikúra, která je mým zaměstnáním mi přinesla mnoho

zkušeností, milých setkání, někdy šokujících pohledů na nohy a

to nejen u dospělých. Vbočené palce, spadlé klenby, zarůstající

nehty, bolesti hlavy, zad, kolen a kyčlí, to vše po fyzické stránce.

Velmi mě překvapily velké psychické bloky, se kterými lidé

přicházejí. Tím pro mě začalo vznikat množství otázek. A tak

jsem ke své praxi před 11 lety přidala i reflexní terapii, kterou

jsem absolvovala u Monady. A pak během let jsem si dodělala i

Školu reflexní terapie u manželů Patakyových. Postupně jsem si

přisvojila i další techniky.

 

Ale zpět k projektu. U malých dětí, kdy mají na chodidlech ještě

tukový polštář, jsou speciální cvičení (spirální dynamika, SM

systém apod.) na posílení podélné, ale hlavně příčné klenby

zbytečné. Ovšem již u předškolních dětí kdy prsty i chodidlo roste,

je vhodné začít se cvičením jako prevencí. Posilováním svalstva

usměrnit postavení kostí správním směrem.

Zajímavostí je, že z 99% se rodí děti se zdravýma nohama.

A přesto by vás překvapilo, kolik dětí v předškolním věku, má

dnes potíže s chodidly. Jedním z hlavních příčin je nesprávná

obuv nebo nedostatek pohybu. Následky mohou být plochá noha,

 

vnitřní nebo vnější vybočení paty, patní ostruha, zarůstající nehty,

vbočené palce, apod. Když vyrostou, mají potíže větší a větší….

Tím, že se od raných let děti specializují na určitý druh sportu,

dochází u nich často ke svalovým disbalancím, kdy zatěžují např.

jednu polovinu těla více nežli tu druhou. A jejich obuv, často bývá

těsná a už tu je např. náběh na zarůstání nehtu. A přitom je tu

možnost poradit se s odborníkem např. podiatrem (dnes je již

najdete skoro v každém krajském městě). Ten, může doporučit po

vyšetření specielní obuv, stélky, korektory, cviky, aby se obtížím

předešlo a mohlo se zdravě sportovat.

Zajímavá je i zkušenost, stará čtyři roky, jedné maminky z Bruselu.

V MŠ, kam dávala syna, se děti do 4 let přezouvaly. Ale děti 5-6 ti

leté se vůbec nepřezouvaly. Zůstávaly po celý den v obuvi, ve které

do školky přišly. A to si je rodiče vyzvedávali nejdříve okolo 16.00.

Když si naše maminka přála, aby její syn nosil bačkůrky, bylo jí

řečeno, že na to oni nemají čas, a že by si to pak přál každý a oni že

tu nejsou od toho, aby děti neustále zouvali a obouvali. Natož, aby

běhaly děti bosy.

Tato zkušenost je v protikladu se zkušeností jednoho klienta,

který ke mně chodí na pedikúru. Když se s manželkou vrátil

z návštěvy Indie, prohlásil, že tolik nachozených kilometrů na

boso, v životě neušel. Tam se totiž na svaté půdě musíte zouvat a

chodit po ní na boso. A v Indii je skoro každý kousek země svatý.

Opět se tu ukazuje civilizační choroba tzv. západu, přestáváme

vnímat signály naší planety Země. Není divu, že „bosé národy“

mají k přírodě blíže. A my ze západu jim necháváme vydělat pěkné

peníze, když se např. do Indie jezdíme učit jogu a meditovat a

hledat sami sebe.

Letos na jaře jsem prezentovala na veletrhu v Letňanech, v rámci

prevence zdravé dětské nohy, Vítkův chodník.

Všem kdo se na stánku zastavili, vykouzlil úsměv lesní skřítek

Vítek. Skřítek Vítek je pohádková postavička, která děti provází

projektem Vítkův chodník. Mnoho návštěvníků mi řeklo, že

podobný projekt znají z Německa nebo Rakouska. Ostatní, kteří

se na stánku zastavili, si uvědomili, že něco podobného si mohou

udělat doma sami. I na našem trhu je mnoho podobných drah,

přesto se Vítkův chodník něčím od ostatních liší.

 

Chodník není nijak složitý, připomíná přírodní podmínky, je

zde použit, kámen a dřevo, jen rehabilitační pomůcky jsou

umělohmotné. Vše je možné složit na sebe, uložit na pojízdnou

podložku a volně přemístit. I školka, která má více oddělení na

různých pavilonech, může využívat pouze jednu sadu.

 

Rozložit sadu netrvá déle jak 5 minut, kdy se současně děti

mohou zouvat. Pak se projdou po chodníku, kdy je na jednotlivých

stanovištích veršem provází skřítek Vítek. Básničku zpočátku říká

paní učitelka a postupně se jí mohou naučit i děti. Nakonec se děti

obují a mohou se věnovat dalším aktivitám. Pro jedno dítě je to

maximálně 10 minut i s oblékáním. Chodník se dá používat každý

den, třikrát týdně nebo jen za chladného počasí. Součástí sady je i

program na CD.

 

Využití oblázků v bedýnce pro reflexní terapii popsal například

Jiří Janča v knize Alternativní medicína. Vítkův chodník je základní

varianta, na kterou navazují specielně sestavené cvičební bloky.

A právě odtud pochází mé nové jméno paní Nožičková.

 

Zajímavé jsou zkušenosti ze školek, kde děti po chodníku

pravidelně chodí. Některé zpočátku oblázky píchaly, dnes jim již

nevadí. První co naše dvouletá vnučka udělá, je, že si zuje boty,

když vyjde ven na zahradu. Malé je jedno, v jakém chodí terénu.

Maminka je bosa, babička je na boso a ona chce také. Dnes ona

učí dědu, aby chodil bos. Když se jí drobný kamínek přilepí na

chodidlo, jen jej sundá a běží dál.

Pro naše dospělá chodidla je terén často nepříjemný, ale děti

v něm běhají jako kůzlátka. Jen potřebují dostat příležitost. Měla

jsem na kurzu v MŠ holčičku, která se na první lekci uzavřela sama

do sebe a jen stála, ani nekomunikovala. Posupně se uvolnila a na

páté lekci dokázala to co ostatní. Celý obličej jí zářil radostí.

A co může být krásnějšího než dětský úsměv?

 

Začátkem března po poměrně dlouhé době vysvitlo slunce v plné

síle. Okolo nás bylo ještě hodně sněhu, ale byl to úžasný nový den.

Přesto mi lidé, ten den, na otázku: „ Jak se vám daří?“ Odpověděli

 

většinou: „ Jde to.“ To mě zaujalo. Takovou odpověď slyšíte,

když je pod mrakem, prší, řešíte nějaké těžké životní téma, ale za

krásného slunného dne po dlouhé zimě?

Někdy nám stačí málo, abychom se usmáli a řekli si, že v každém

dni je něco hezkého, zajímavého, nového. Možná nám chybí jen

spojení s matkou zemí skrze ta bosá chodidla. Nebo to mají děti

jednoduší. Skřítek Vítek, loutka, kterou s sebou na kurzy do MŠ

beru, dětem úsměv na tváři vykouzlí a dokáže pohladit nejen tu

dětskou duši.

Ale chtěla bych se s vámi podělit ještě o jednu zkušenost. Když

jsem jednou venku věšela prádlo. Děti si hrály na „mámu, děti a

tátu, který přichází z práce domů“.

První pokus: Chlapeček tatínek přichází a děti se překřikují jedno

přes druhé, takže není slyšet, co říká holčičce mamince. Svou

bezradnost

vyřešil slovy: „Hele srovnej si je, jo?“ a odešel.

Druhý pokus: Všichni, se zklidnily v očekávání příchodu tatínka,

který od pomyslných dveří volá: „Ahoj lásko, tak jsem doma…“

Kouzelné, co říkáte? Kde to asi ten chlapeček slyšel? Kdo mu šel

příkladem?

 

Velmi zajímavé jsou naše argumenty „JAK TO ZAŘÍDIT, ABYCHOM

TO NEMUSELI DĚLAT.“ (kneippování, Vítkův chodník)

Ve školkách to je hlavně argument, že v denním harmonogramu již

nemají místo, kam chodník zařadit a že již cvičení s dětmi mají…

Pak tu jsou námitky rodičů: „ Co si to zase vymýšlíte? Proč se to

má zkoušet na našich dětech? Moje dítě nebude chodit na boso!

Nastydne se, je to nehygienické. Píchne je nějaký hmyz. Co alergie?

Je to zbytečné. Jsou ještě malé…“

Nejdříve je důležité získat pro program personál zařízení. Za

druhé, jsou tu argumenty rodičů. Poslední jsou děti, pro něž

nebývá žádný problém přijmout něco nového. Víte, jak reagovaly

nejmenší děti ve školce v Habartově, když poprvé viděly rozložený

chodník? „Jé, to máme za odměnu?“

Je Vítkův chodník nebo kneippování vhodné i pro starší občany?

Odpovím vám opět z praxe. Je důležité si uvědomit, s kým budu

pracovat, na co se chci zaměřit a být flexibilní.

 

Naše 81letá maminka má potíže se studenými dolními

končetinami, palce skoro necítí. Když k nám v létě přijela, začaly

jsme spolu na zahradě v ranní rose kneippovat. (Chodíte rádi

v ranní rose? My máme nyní to štěstí, že vlastníme zahradu a

v ní dostatek přírodního materiálu. Při jejím zakládání jsme se

rozhodli, že se necháme vést přírodou a jen jí budeme usměrňovat

a respektovat tak místní české podmínky, nadmořskou výšku

apod. A tak byl např. trávník postupně nahrazen mechem. Řeknu

vám, je to naprosto fantastické, se jít ráno projít. Polovina

zahrady je už zalitá sluncem a druhá ještě tone v ranní rose. A ten

úžasný mech, tak měkký a jemný. Samozřejmě nemůžete vynechat

cestu z kamenů.)

Když bylo deštivé počasí, naplnila jsem jí jedno vědro odraženou

vodou a druhé vodou teplejší. S pravnučkou chodily po kamenném

chodníčku. Po čtyřech dnech začala cítit palce. Zda to prohlásila

proto, že už toho měla dost, nebo jí tento postup pomohl, nechám

na vašem posouzení. Ale fakt je, že pak už si vědra připravovala

sama. Na chodníčku jí za ruku provázela pravnučka. A co říkáte?

Není to ten nejpřirozenější přístup k životu v každém věku?

 

Přeji nám všem otevřenou mysl pro příjímání nových myšlenek a

bosá chodila pro možnost vnímat naši úžasnou planetu. Když se

nám pak podaří informace propojit, vše do sebe zapadne a my již

nebudeme jen cítit ani si myslet, ale VĚDĚT.

www. vitkuv-chodnik.cz

Ivana Kamencová


Přidáno: 31. 03. 2013 14:18


Komentáře k článku     

Od: Bosá turistika, z..s. | www | 11. 12. 2016 09:07
Super článek. Moc pěkně napsaný, spříběhem, krásně se čte a vystihuje vše podstatné.

Od: Jana N. | www | 19. 08. 2014 20:37
Děkuji za úžasný článek. Jsem učitelka v MŠ a věřím, že takový chodníček by byl velkým přínosem pro naši sídlištní školku. třeba se mi podaří přesvědčit vedení. ;) Zdravím přeji slunné dny


Přidání nového komentáře
Jméno:
E-Mail:
www:
Komentář:
Prosím napište číslicí toto číslo "dvě": *
(ochrana proti spamu)
Zobraz nápovědu


Home | Design & Code julius.pataky.cz | A | Nahoru
TOPlist